Epilepsie u psů, epileptické a epileptiformní záchvaty
Na této webové stránce najdete doporučené tipy pro pejsky s epilepsií nebo pro pejsky trpící záchvaty epileptickými i epileptiformními. Jedná se o využití přírodních možností a zdrojů. Tyto stránky jsou tedy určeny pro ty chovatele, kteří nemohou nebo nechtějí podávat psům zatěžující farmakologické preparáty.
Toto jsou postupy a doporučení, které vám a vašemu pejskovi mohou pomoci:
- Zastavte přicházející záchvat pomocí přírodních prostředků.
- Podávejte pejskovi vnitřně lněný olej podle metody Jolany Budwigové.
- Dolaďte pejskovu psychiku.
- Dejte pozor na tyto zakázané látky
- Pravidelně doplňujte hladinu horčíku. Například přidávejte do misky s vodou neperlivou magnezii - 2 dcl na litr vody.
- Veďte si záznamy o proběhlých záchvatech a podaných přípravích. Vyhodnocujte tyto informace, sledujte souvislosti.
- Podívejte se na zkušenosti ostatních chovatelů.
Epilepsie je postižení nervové soustavy, respektive se jedná o funkční poruchu mozku. Objevuje se nejen u lidí, ale i u jiných savců. U psů se vyskytuje nejčastěji ze zvířat blízkých člověku. Existuje řada teorií o tom, že epilepsie je dedičná choroba, nicméně tyto výzkumy nebyly ukončeny a závěry nejsou jednoznačné. Genetická predispozice idiopatické epilepsie byla prokázána u zlatých retrívrů, labradorů, bíglů a kolií. Lze však konstatovat, že epilepsie se objevuje častěji i u některých plemen a těmi jsou jezevčík, pudl, bernský salašnický pes, německý ovčák, kokršpaněl, špic a bernardýn.
Epilepsie je záchvatovité onemocnění mozku, tedy onemocnění neurologické. Může být primární – vrozená – za její příčinu se pak považují nejrůznější nepříznivé vlivy prostředí během nitroděložního vývoje. Existují i dědičné symptomy, kde součástí klinického obrazu jsou epileptické záchvaty. Příčinami sekundární – získané epilepsie jsou nejčastěji úrazy, dále blokády páteře - krčních obratlů (uskřinutí plotének), nádory a cevní malformace a také infekce.
Epilepsie a epileptické syndromy se dají dělit z několika hledisek. Nejčastěji se uvádí dělení dle klinického obrazu záchvatů, v lékařské veřejnosti se uvádí klasifikace dle oblastí mozku, kde záchvaty vznikají, jak se šíří a jak velkou část mozku zabírají.
Pseudoepileptické záchvaty mohou vzniknout například nedostatkem hořčíku nebo poruchou jeho asimilace.
Druhy záchvatů
- Jednoduché parciální záchvaty - záchvat postihuje jen určité ložisko mozku. Projeví se dočasnou poruchou postižené oblasti (hmat, sluch, zrak, myšlení…) Vědomí není narušeno.
- Komplexní parciální záchvaty - záchvat postihuje širší oblasti mozku. Často se projevuje automatickými pohyby od jednoduchých (mrkání, mlaskání…) a až po složité (chůze…). Vědomí bývá narušené a bývá porucha paměti.
- Generalizovaný záchvat bez křečí - tzv. ABSENCE, záchvat postihující celý mozek, projevuje se náhlou a krátkou poruchou vědomí. Projeví se strnulým pohledem a přerušením činnosti. Po odeznění se vědomí téměř okamžitě vrací do normálu.
- Generalizovaný záchvat s křečemi - klasický obraz toho, co si lidé představí pod pojmem epilepsie. Jde o křeče a výpadek vědomí. Záchvat trvá několik minut a pak ještě několik minut (až hodin) trvá, než se pes dostane zpět do normálu.
Dále můžeme záchvaty dělit z hlediska původu vzniku na symptomatické a idiopatické. Symptomatické záchvaty vznikají v důsledku strukturálního poškození centrálního nervového systému. U idiopatických záchvatů žádné poškození nebo původ vzniku na dosud dostupných vyšetřovacích metodách rozpoznat nelze.
Záchvaty mohou vykazovat velkou šíři a rozmanitost vnějších projevů. Mohou sahat od pouhých záchvěvů, či třesu jednotlivých svalových partií (víčka, pysky, uši) nebo končetin a to za plného vědomí nebo jeho zastření až ztráty. Další možností jsou stavy náhlé ztráty vědomí a bezvládné upadnutí pacienta, jež může pokračovat zvýšeným svalovým napětím krku (často zaklonění) nebo končetin (tonická křeč). Velmi klasickým typem záchvatu je tzv. Grand-mal typ, s úplnou ztrátou vědomí, upadnutím na zem, zvýšeným napětím svaloviny krku a končetin a následnými plovacími pohyby končetin (klonická křeč) a pohyby žvýkacími. Nezřídka dochází k výraznému slinění, pomočení a samovolnému kálení. Jednotlivé typy záchvatů se mohou různě kombinovat nebo plynule přecházet jeden v druhý. Před samotnými záchvaty můžeme někdy pozorovat určitý neklid a nejistotu a změnu chování zvířete (prodromální stádium a aura). Samotný záchvat jak byl výše popsán může trvat od několika vteřin až po několik minut. V případě kumulace mnoha záchvatů následně po sobě hovoříme o tzv. klastrech, v momentě kdy záchvaty na sebe navazují plynule, bez zjevných pauz, hovoříme o tzv. status epileptikus.
I když léčba epilepsie je doživotní a s touto skutečností se musí majitelé smířit, existují vedle farmaceutických tišících prostředků i přírodní možnosti, které tolik nezatěžují organismus a ani při dlouhodobém užívání nepředstavují při dodržení pravidel zdravotní rizika.